Emoční jedení patří mezi časté překážky zdravého stravování. Jde o používání jídla jako způsobu, jak se vyrovnat s emocemi, například s úzkostí, nudou, smutkem nebo samotou, místo aby člověk řešil jejich skutečnou příčinu.
Jak rozpoznat emoční hlad
Fyzický hlad obvykle přichází postupně. Může se projevovat kručením v žaludku, poklesem energie nebo horší schopností soustředit se. Emoční hlad se naopak často objeví náhle a bývá zaměřený na konkrétní potravinu – obvykle na kalorické nebo takzvané „komfortní“ jídlo, například čokoládu, sladké pečivo nebo zmrzlinu.
Při fyzickém hladu člověk většinou dokáže sníst různé druhy potravin a přirozeně přestane, když se cítí sytý. Při emočním hladu může přetrvávat chuť na určité jídlo i po dosažení pocitu sytosti. Po jídle se pak někdy dostavuje vina, stud nebo sebeobviňování.
Tyto rozdíly však nejsou absolutní. Emoční jedení se může objevovat společně s fyzickým hladem, například při stresu, únavě nebo dlouhodobě nepravidelném stravování.
Psychologické pozadí
Podle principů kognitivně-behaviorální terapie může emoční jedení vznikat v rámci opakujícího se cyklu:
stresující situace → negativní emoce → snaha potlačit nebo zmírnit emoce pomocí jídla → krátkodobá úleva → vina a sebeobviňování → další stres.
Pokud se tento cyklus pravidelně opakuje, může se postupně posilovat.
Prvním důležitým krokem je uvědomění. Pomoci může jednoduchý deník jídla a emocí, do kterého si zaznamenáte, co jste jedli, jaký jste měli hlad a jak jste se cítili před jídlem. Takový záznam může odhalit spouštěče emočního jedení. Samotné zapisování však nemusí u každého člověka vést ke stejnému výsledku a nelze mu přisuzovat přesný účinek bez ohledu na konkrétní studii.
Praktické strategie
Když pocítíte náhlou chuť na určité jídlo, můžete si dopřát krátkou pauzu a zkusit pojmenovat, co právě prožíváte. Pět minut může stačit k tomu, abyste si všimli, zda jde o fyzický hlad, stres, nudu, smutek nebo jinou emoci. Pokud chuť přetrvává, neznamená to automaticky, že jde o fyzický hlad – užitečné je vnímat také tělesné signály, čas od posledního jídla a celkový kontext.
Pomoci mohou i činnosti, které odvedou pozornost nebo nabídnou jiný způsob zvládnutí emocí. Můžete se například projít, zavolat příteli, napsat si několik poznámek do deníku, dát si teplou koupel nebo se věnovat jiné uklidňující aktivitě.
Cílem zdravého vztahu k jídlu není zakazovat si všechny oblíbené potraviny. Důležité je porozumět emocím a situacím, které vedou k přejídání, a naučit se na ně reagovat různými způsoby. Pokud se emoční jedení opakuje často, vede k výraznému přejídání nebo vyvolává silný stud a úzkost, může pomoci konzultace s psychologem, psychoterapeutem nebo nutričním terapeutem. Kognitivně-behaviorální terapie patří mezi přístupy, které se při těchto potížích využívají.
Zdroje
Emotional Eating Interventions for Adults Living with Overweight or Obesity: A Systematic Review and Meta-Analysis
Systematický přehled a metaanalýza 34 studií. Zabývá se účinností intervencí zaměřených na emoční jedení a uvádí, že kognitivně-behaviorální terapie patří mezi nejslibnější přístupy ke zmírnění emočního jedení.
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9915727/
DOI: https://doi.org/10.3390/ijerph20032722
The Association of Emotional Eating with Overweight/Obesity, Depression, Anxiety/Stress, and Dietary Patterns: A Review of the Current Clinical Evidence
Přehledová studie shrnující souvislosti mezi emočním jedením, negativními emocemi, stresem, úzkostí, depresí a stravovacími návyky. Hodí se především pro část článku o psychologickém pozadí emočního jedení.
https://www.mdpi.com/2072-6643/15/5/1173
